Analgetika jistě všichni známe – jsou to léky tlumící bolest, viscerální i somatickou, často potlačují i psychickou složku bolesti. Než přejdeme k vysvětlování mechanismu účinku analgetik, doporučuju přečíst si článek o fyziologii bolesti - TADY.
Bolest, což všichni dobře víme, je podnět nepříjemného charakteru, většinou se snažíme ho odstranit nebo se mu úplně vyhnout. Pokud to nejde, máme zde farmakologické ovlivnění bolesti. Můžeme přímo snížit vnímavost nociceptorů (antipyretickými analgetiky), přerušit vedení podnětů do míchy (a tím do vyšších center; to umí lokální anestetika), nebo utlumit přepojení nocicepčních podnětů v míše (opioidy). Další možností je utlumit percepci bolesti (opioidy nebo celková anestetika). Pak tu máme pacienty, kteří pod vlivem např. deprese bolest prožívají silněji – zde si můžeme pomoci antidepresivy (a označujeme je jako ko-analgetika).
Analgetika si rozdělíme do tří skupin, kterým budou věnované samostatné články. První skupinou, na kterou se dnes budeme soustředit, jsou opioidy. Další článek bude věnovaný nesteroidním antiflogistikům a poslední antipyretickým analgetikům.
Tak tedy opioidy. Jistě všichni dobře známe morfin (morphine), který má své jméno podle řeckého boha snění – Morphea. Je součástí opia, které bylo dobře známé už stovky let před naším letopočtem – jde v podstatě o šťávu z makovic. Lidi se vždycky chtěli na něčem sjet.
Opium je ale směsí látek, z nichž ne všechny mají
analgetické účinky. Proto se morfin začal na počátku 19. století izolovat a
používat sám o sobě. Z morfinu vychází jeho různé deriváty, ty se označují
jako opioidy. Opiáty jsou oproti tomu ty sloučeniny, které najdeme
v makovicích.
Jak morfin a jeho deriváty působí? Jako spousta farmak, i opioidy se vážou na receptory. V tomto případě se jedná o receptory endogenních opioidů (např. všem dobře známe endorfiny – když jsme šťastní a poraníme se, bolí nás to míň; kromě toho se sem vážou ještě enkefaliny a dynorfiny).
Zajímavostí je, že se napřed objevil účinek morfinu na tyto receptory, a až poté receptor sám o sobě a jeho přirozené ligandy – obvykle je to naopak (objevíme receptor a pro něj vytvoříme nějaké farmakum). Přesný účinek endogenních opioidů ale ještě není úplně známý.
Těchto receptorů máme 3 typy – µ (mí), κ (kappa) a δ (delta). Řadí se mezi G-proteiny, konkrétně Gi.
Co to znamená? Po navázání ligandu na G-protein dojde ke snížení intracelulární koncentrace cAMP (přesný mechanismus je blíže popsán v článku o obecné endokrinní fyziologii). Tím dojde k ovlivnění mimo jiné i iontových kanálů. Sníží vstup vápenatých iontů do presynaptické membrány, tím se sníží uvolňování neurotransmiterů (a informace se tak bude předávat pomaleji).
Na postsynaptické membráně zase zvyšují prostupnost pro draslík a tím hyperpolarizaci – je potřeba tak větší impuls, aby se vzruch přenesl (a opět se přenos zpomalí).
Tyhle mechanismy mají jednak vliv inhibiční, ale v některých případech i stimulační – pokud potlačujeme funkci inhibičních neuronů.
Kateřina Machanová
Chci si udělat kvíz - TADY
Žádné komentáře:
Okomentovat