V tomto článku se podíváme na další část endokrinní soustavy - na kůru a dřeň nadledvin. Kůra nadledvin má tři vrstvy – zona glomerulosa (produkující mineralokortikoidy), zona fasciculata (produkující glukokortikoidy) a zona reticularis (produkující androgeny). Jak si to zapamatovat? 3S - Salt (aldosteron), Stress (glukokortikoidy), Sex (androgeny).
Funguje zde opět osa hypothalamus (CRH) – adenohypofýza (ACTH) – kůra nadledvin. ACTH je hodně vybíravý, působí zejména na glukokortikoidy. Na mineralokortikoidy a androgeny téměř kašle.
ACTH i CRH jsou vyplavovány při stresu a jejich sekreci zpětnovazebně inhibuje kortizol (negativní komplexní zpětná vazba). Dřeň produkuje dva hormony – adrenalin a noradrenalin.
Nejprve se zaměříme na mineralokortikoidy a jejich
nejvýznamnějšího zástupce – aldosteron. Ten se významně podílí na regulaci
sodíku, draslíku a vody v těle. Spolu s tím i na regulaci krevního tlaku. Jeho
vyplavení je výsledkem působení tzv. renin-angiotensin-aldosteronového systému
(RAAS).
Když macula densa zaznamená pokles krevního tlaku, začne panikařit, že umíráme.
Začne se vyplavovat renin (pozor, jde o enzym, nikoliv o hormon!). Ten z angiotenzinogenu (v krevním oběhu, secernovaný játry) odstřihne peptid o délce 10 AK, angiotenzin I. Ten je poté pomocí ACE (zejména v plicích) přeměňován na angiotenzin II, účinný vazokonstriktor, který také způsobí uvolnění aldosteronu z kůry nadledvin.
Důsledkem bude zvýšení
krevního tlaku – jednak kvůli vazokonstrikci, a také kvůli retenci vody a
sodíku. A macula densa je tak spokojená, že jsme neumřeli.
Aldosteron účinkuje hlavně v ledvinách (sběrné kanálky, distální tubulus), dále také ve střevech, potních a slinných žlázách.
Jeho funkcí je zvýšit resorpci sodných iontů (se kterými se pasivně vstřebává i voda - to zvýší krevní tlak) a zvýšit exkreci draselných iontů. Z tohoto je zřejmé, že kromě poklesu tlaku (cestou RAAS), bude aldosteron odpovídat i za hyperkalémii.
Glukokortikoidy ovlivňují metabolismus tuků, sacharidů a bílkovin – nutí organismus využívat k získání energie spíše tuky a bílkoviny, které upřednostňuje před sacharidy. Pamatujte si to tak, že je to hormon stresu - a máte snad ve stresu chuť jíst a dodávat tělu rychlejší energii? Ne, tak si ji vezme z toho, co má k dispozici.
Nejvýznamnějším zástupcem je kortizol. Snižuje utilizaci glukózy v periferních tkáních a podporuje syntézu glykogenu v játrech. Dále zvyšuje proteolýzu a podporuje glukoneogenezi ze vznikajících aminokyselin.
Z toho vyplývá další účinek glukokortikoidů – bude docházet k degradaci svalové a kostní hmoty (u kostí se to týká organické složky). Kromě toho mají i protizánětlivý účinek – toho se využívá při terapii chronických zánětů.
Glukokortikoidy jsou vyplavovány ve druhé fázi stresové reakce (později si fáze stresu vysvětlíme blíže). Nadbytek glukokortikoidů (jak endogenní, např. při adenomu hypofýzy, tak exogenní při terapii) způsobuje Cushingův syndrom.
Jde
v podstatě o účinky kortikoidů out of control – hyperglykémii (tzv.
steroidní diabetes), ztrátu svalové hmoty, osteoporózu, typickou je také změna
distribuce tělesného tuku – bude uložený zejména na břiše a v oblasti šíje
(tvoří hrb).
Poslední skupinou hormonů kůry nadledvin jsou androgeny.
U mužů k jejich produkci dochází spíše ve varlatech, u žen se tvoří v nadledvinách a jsou prekurzory ženských pohlavních hormonů. Jsou to dehydroepiandrosteron (DHEA), dehydroepiandrosteron-sulfát (DHEAS) a androstendion.
DHEA a androsteron fungují jako prekurzory testosteronu. Ten může být přeměňován na estrogeny, což se děje až v periferních tkáních, nikoliv v nadledvinách.
Jejich produkce je řízena sekrecí ACTH (méně, než
u glukokortikoidů). V pohlavních žlázách jejich sekreci stimuluje LH
(pomocí gonadotropinu z hypothalamu). Jsou podstatné pro vývoj pohlavních
žláz v prenatálním období, dále pro růst pohlavních orgánů v pubertě
a vývoj sekundárních pohlavních znaků – ochlupení, větší objem svalové hmoty nebo vyšší denzitu kostní hmoty…
Hirsutismus znamená zvýšený růst pigmentovaných chloupků u žen v místech, kde se typicky vyskytuje ochlupení mužské (tváře, horní ret, brada, krk, hrudník, záda, vnitřní plochy stehen).
Nyní se podíváme na dřeň nadledvin a její hormony. Produkuje
dva hormony ze skupiny katecholaminů – adrenalin (většina) a noradrenalin (v
zahraniční literatuře epinephrine, norepinephrine – to jen, abychom předešli zmatkům. Oba mohou také fungovat jako neuromediátory (v ANS).
Katecholaminy (zejm. adrenalin) jsou vyplavovány ze dřeně nadledvin v první fázi stresové reakce – připravují organismus na boj nebo útěk (fight or flight response). Představte si zkoušku z fyziologie. Jste ve stresu. Nevíte, jestli tam teda jít nebo radši utéct. Na obě varianty je potřeba dostatek energie – takže podporuje glykogenolýzu, glykolýzu, a lipolýzu (další zdroj energie).
Dále potřebujeme dostatek kyslíku – takže
bronchodilatace, aby se nám lépe dýchalo. Nějak ten kyslík musíme dopravit do
svalů, které mají pracovat – zesiluje srdeční kontrakci a zvyšuje frekvenci.
Také zvyšuje tonus svěračů – pokud už sedíte před zkoušejícím z fyziologie,
tak prostě nemůžete jen tak odejít na záchod.
Jako poslední si probereme stresovou reakci, což vlastně bude
shrnutí účinku glukokortikoidů a katecholaminů. Stres je něco, co vyvolávají
potencionálně nebezpečné podněty z vnějšího (někdy i vnitřního) prostředí.
Jako příklad slouží zmíněná zkouška z fyziologie, útok medvěda, velký
chlad nebo naopak teplo, dehydratace, hladovění a spousta dalších situací, které si můžete vymyslet i sami.
Rozpoznáváme dva typy stresu – eustres a distres.
Eustres je to fyziologický stres. Regulace si s ním poradí a nezanechá následky. Druhým typem je distres, což je stres patologický, při kterém mohou selhat regulační mechanismy, díky čemuž můžete mít následky v podobě chorob. Kam si zařadíte studium medicíny nechám čistě na vás.
Máme 3 fáze stresové reakce – poplachová, adaptační a fáze
vyčerpání.
Už víme, že první fázi – poplachovou – mají na svědomí
katecholaminy. Je to bezprostřední reakce, která je zprostředkována jak adrenalinem
z nadledvin, tak noradrenalinem v rámci ANS (blíže se o konkrétních
účincích noradrenalinu dočtete v článku na ANS). Jde o mobilizaci všech
možných zásob, aby tělo bylo schopné před stresorem utéct nebo s ním naopak bojovat.
Další v pořadí máme adaptační fázi, která je zajištěna glukokortikoidy.
V této fázi se snažíme o odstranění stresoru, případně o minimalizaci jeho
působení. Využívají se energetické substráty vzniklé v první fázi. Působením
glukokortikoidů vznikají také nové substráty a energie jde přednostně
k orgánům, které jsou nezbytné k přežití.
Poslední fází stresu je fáze vyčerpání. Zde stres už
překonal hranice a nelze tak mluvit o eustresu. Regulační mechanismy se v této fázi mohou stát škodlivými a často vyústí v choroby – například hypertenze nebo poruchy imunity.
Žádné komentáře:
Okomentovat