Nyní se od obstrukčních ventilačních poruch dostaneme k těm restrikčním. Mezi restrikční poruchy řadíme např. pneumotorax, hydrothorax, plicní fibrózu, deformity hrudníku a jiné...
Pro restrikční poruchy je typická snížená hodnota VC (vitální kapacity), u které se uvádí fyziologická hodnota 4,6 l.
Já si tuto problematiku představuji následovně... Představme si, že se nám postupně zmnožuje vazivo v plicní tkáni, plíce
fibrotizují, ztlušťují se a jejich elasticita (pružnost) klesá. Nejsou schopny již
přijmout tolik vzduchu na jeden nádech, čímž klesá VC. Ovšem FEV1% je nezměněné (často může být i
vyšší jak 80 %).
Dalším zástupcem restriktivních plicních poruch je pneumotorax. Pneumotorax je charakterizován nahromaděním plynu (nejčastěji vzduchu) v pleurální dutině, kdy může
docházet k částečnému nebo k úplnému kolapsu plic.
Rozlišujeme spontánní, traumatický a idiopatický
(vzniká např. při plicní biopsii) pneumotorax, také ale vnitřní a vnější.
Současně může vzniknout tzv. otevřený, uzavřený a tenzní (záklopkový/ventilovaný).
Uzavřený pneumotorax je charakterizován jednorázovým vniknutím vzduchu do pleurální dutiny (vzduch se tedy dostane do určitého prostoru, vnikne tam pouze jednou a už se nevrací zpět).
Otevřený pneumotorax je takový komunikující pneumotorax. Vzduch proudí stále dovnitř a zase ven. Vlastně je to takové otevřené okno, skrz které proudí vzduch jak do domu, tak i ven.
Tenzní (ventilovaný) pneumotorax je ten nejhorší z nejhorších. Pro něj je
typické neustálé proudění vzduchu dovnitř, ale už ne zpět. Pleurální dutina se
tedy neustále nafukuje a utlačuje tak okolní orgány (třeba srdce), což je velký problém.
Vybavíte si, jaký je nález při fyzikálním vyšetření pacienta
s pneumotoraxem? Nad pneumotoraxem bývá oslabené až neslyšitelné sklípkové
dýchání, oslabený až vymizelý fremitus pectoralis (hrudní chvění) a
hypersonormní poklep.
Klinicky se restriktivní plicní onemocnění projevují jako
dušnost a postupná respirační insuficience.
Eliška Krajinová
Chci si udělat kvíz - TADY
Žádné komentáře:
Okomentovat