onemocnění vývodných cest ledvin

1, Nefrolitiáza (urolitiáza)

Urolitiáza představuje přítomnost kamenů v močovém měchýři, ureteru nebo v renální pánvičce. Močové kameny se tvoří, pokud je porušena rovnováha mezi objemem vody a vylučovaným materiálem (ten následně může krystalizovat, čímž přispívá k tvorbě konkrementů).  

Dříve, než se pustíme do samotné práce, je potřeba ujasnit si pár základní pojmů. Nefrolitiáza znamená přítomnost kamenů v renální pánvičce, ureterolitiáza v močovodu, cystolitiáza v močovém měchýři a uretrolitiáza v močové trubici.

Kde pacient nejvíc pocítí pohyb kamenu vývodnými cestami?

Hlavními predisponujícími faktory, které můžou vést k urolitiáze je vysoká koncentrace moči – třeba při dlouhodobém nedodržování pitného režimu nebo při nadměrném pocení (obecně mluvíme o dehydrataci). Dále je problémová alkalizace či acidifikace moči – tedy změna pH (viz níže).

Velkou roli hraje také stagnace moči, což je bezva šance pro rozvoj infekce, s tím spojenou změnu pH a následné hromadění kamenotvorných látek. V neposlední řadě stojí za zmínku i např. hromadění kyseliny močové, oxalátů, cystinu nebo fosfátů a kalcia z níže uvedených příčin.

Obecně rozlišujeme konkrementy dle složky, která u nich převládá. Např. fosfátové, oxalátové, urátové, cystinové.

Urolitiáza je nejčastěji spojená se zvýšenou koncentrací kamenotvorných substancí. Máme tím na mysli hyperkalcémii nebo hyperkalciurii (při nadměrném příjmu vitaminu D dochází k následnému zvýšení vstřebávání kalcia v GIT do cirkulace; při hyperparathyroidismu dochází k mobilizaci kalcia a fosfátů z kostí a tím k hyperkalcémii – následně i hyperkalciurii). 

Další poruchou, která může vést k tvorbě tzv. cystinových konkrementů, je cystinurie. Jedná se o vrozenou metabolickou poruchu, kdy dochází k vytváření zvýšeného množství cystinu. 

V neposlední řadě stojí za zmínku také infekce močových cest, kdy dochází ke změnám pH. Takový Proteus vulgaris nebo Klebsiella spec. umí vytvářet ureázu, která dokáže štěpit močovinu za vzniku amonných iontů, což vede k alkalizaci moči a následné tvorbě fosfátových kamenů.

2, Hydronefróza

Hydronefróza  (obstruktivní uropatie) je stavem, při kterém dochází k obstrukci na úrovni renální pánvičky a následné poruše odtoku moči. Tato obstrukce nemusí být lokalizovaná jen v ledvinné pánvičce, ale kdekoliv na cestě ve vývodných cestách močových. Ledvinná pánvička a kalichy jsou patologicky rozšířené vlivem tlaku, který je na ně vyvíjen ze spodnějších částí.

Obstrukce lumen je nejčastěji způsobená konkrementem (močovým kamenem), který se někde ve vývodných cestách zasekne. Představme si zaseklý konkrement například v jednom z močovodů. Postupem času tento kámen brání odtoku moči z ledvin, čímž dochází ke zvyšování tlaku nad uvíznutým kamenem (vlivem hromadění moči nad konkrementem). 

Tento tlak se postupně přenáší výš a výš, až způsobí již zmíněné rozšíření ledvinné pánvičky a kalichů. Vysoký tlak se dále propaguje do ledvinných tubulů a Bowmannova pouzdra. To celé ovlivňuje glomerulární filtraci ve smyslu jejího snížení. Mimo jiné má zvýšený tlak vliv i na snížení průtoku krve ledvinami a následnou ischémii ledvin. 

Pokud kámen uvízne někde v močovém měchýři, tlak působí na obě ledviny, dochází tedy k oboustranné hydronefróze. Hlavním následkem hydronefrózy (a s ní spojeného zvýšeného tlaku) je tlaková atrofie renálního parenchymu. Spolu s atrofií dochází i k chronickému zánětu (který se podílí na destrukci renálního parenchymu). Tento zánět je následován fibrózou.

 

3, Vezikouretrální reflux (refluxní nefropatie)

Pokud močíme, za normálních okolností se nám z močovodu plní močový měchýř a z močového měchýře moč dále pokračuje do močové trubice a ven z těla. 

Ovšem při vezikouretrálním reflexu dochází ke zpětnému toku moči skrz vezikouretrální spojení. Následuje propagace tlaku z močového měchýře do ureterů a ledvinné pánvičky. Tedy ke stejnému problému, který jsme si popsali u hydronefrózy.

Rozlišujeme primární a sekundární reflux. Primární vezikouretrální reflux je vývojovou poruchou, která je dána zkrácením koncové části ureteru (tato část prochází skrz stěnu močového měchýře).

Sekundární vezikouretrální reflex je většinou zapříčiněn operačním výkonem nebo zánětem v oblasti vyústění ureteru do močového měchýře. Tento reflux můžeme také pozorovat při poruchách CNS.

4, Benigní hyperplazie prostaty

Jedná se o onemocnění, které s největší pravděpodobností nemine žádného muže. Postihuje pravděpodobně muže s jakoukoli profesí (nezávisle na sexuální aktivitě či orientaci). Nejčastěji se jako příčina uvádí dysbalance v poměru testosteronu a estrogenu, ke které u starších pánů dochází. 

V prostatě se nacházejí sekretorické buňky, které se podílejí na produkci 5-alfa-reduktázy (ta se podílí na přeměně testosteronu na dihydrotestosteron – což pravděpodobně potencuje prostatický růst). 

Prostata je tak zvětšená, uzlovitá (proto někdy toto onemocnění nese název uzlovitá hyperplazie prostaty). K tvorbě uzlů dochází především v přechodné části prostaty. Manifestuje se většinou po 40. roce života.

Hlavním důsledkem této hyperplazie je postupné stlačování uretry, následné obtíže při močení až retence moči (moč se produkuje, ale zůstává v močovém měchýři). Močový měchýř se tak (vlivem hromadící se moči) postupně roztahuje (dilatuje) a jeho svalovina kompenzatorně hypertrofuje.

Retence moči navíc může přispívat ke snadnějšímu vzniku sekundárních infekcí jako je cystitida a následná urocystitida.

 

 Eliška Krajinová

Chci si udělat kvíz - TADY